Tentokrát jsme to s klukama pojali, jako firemní loď. A sestava byla záhy plná.
Jedeme v sestavě: Já, Marek Valeš, David kříž, Ondra Kašák, Martin Horčička, Lukáš Doležal, Michal Herbig, Standa Karel a Adam Hušek.
Všichni se těšíme a jsme plni nadšení.
Namířeno máme do Chorvatska, do Tribunje (Skradinu) a odtud okružní jízdou na jih.
Už na začátku cesty je o zábavu postaráno. Zvláště pak pivem posíleným Davidem. Šťourá do nás, jak je mu dobrým zvykem, až nám řekne, ať ukážem kozy, s čímž nemáme problém.
Trochu nás přejde smích, když vidíme, co se v Chorvatsku, v našem cíli děje.
klik pro video na Facebooku
Konečně dojíždíme v dešti, v 1 ráno na Ono v Brně. Upraven na spaní nechávám řídit Martina a ještě vám o tom napíšu, než usnu.
Kluci se po cestě ještě střídají, ale to já nevnímám. Probouzím se až za Světi rokem, kde nám teplota stoupá ze 7°C na 13°C a kousek níže pod Celebrity už 17°C, ale zato pěkně fičí.
Mažeme do Tribunje okouknout marínu a projít se po nábřeží. Zříme už naši Elánku Impression 45 zvanou No Limits.
Jdeme se ještě najíst do restaurace a jedeme do hotelu, kde se krásně zkouříme a jdeme hrát karty. V plánu máme co nejdříve vyplout proti větru 6bf a proplout za tmy malou proverzou. Pak pokračovat na otevřeném moři ve vlnách s větrem v zádech na Vis. Pak si ještě užíváme před spaním místní výřivku a bazén.
Ráno do růžova vyspinkán čtu od chartera, že můžeme mít loď už od 10h. Všichni jsou z toho nadšení jako já, protože se jim počasí moc „líbí“.
V klidu přebíráme loď, ještě zařizuju výměnu schůdků a prkna v dinghym, nalodíme se, naobědváme se v restauraci a vyplouvám směr Katina.
Po cestě zkoušíme muže přes palubu a pokračujeme dál. Asi je to hodně náročné, protože za chvilku vylézá jeden nejmenovaný námořník ze záchoda s čerstvě vypranými trenkami s tím, že tato měl být jen takový neškodný prdík. Inu což, stává se. Jdu si na chvilku odpočinout a loď přenechávám posádce. Brzy mě budí akorát před velkou proverzou. Jsem za to rád, protože sem se nevejdeme. Objíždíme Katinu a pouštíme se do malé proverzy. Pro velký úspěch si jí s obměnou kormidelníků projíždíme 3krát. Pak teprve na otevřeném moři s větrem v zádech nastavujeme motýla a jedeme při měsíčku na Vis.
Vítr se trochu točí, takže z motýla záhy ustupujeme, ale jede nám to pěkně na zadobok. Dokonce i stíhám chvilkama spát. Ráno se probouzím při výměně hlídky na východ slunce a Michal si to vesele smaží deseti uzlama na plné plachty při 6 Beaufortech. Takže refujeme, přičemž budíme celou posádku přílišným houpáním a ta svorně náležitě kleje, a to tak, že se za prosazení nočního dobrodružství stydím. Situace by snad mohla vyvrcholit lodní vzpourou, tak zajíždíme raději do „klidné“ zátoky, kde aktivisty zaměstnám lovením (ne)zaseklé kotvy.
Cvičení mužstva spočívá v tom, že předstírám kotvení v klidné zátoce, ale kotva se jaksi nechytá, takže jí musíme zase vytáhnout, přičemž nám kdesi vypadne pojistka. Naštěstí je celá posádka složená z elektrikářů, takže po obědě, během něhož taháme kotvu po zátoce, pojistku nacházíme a nahazujeme. Teď už v klidu kotvíme. Dáme si jedno pivo na ooddechnutí, načež usuzujeme, že se radši z Biševa přesuneme na Vis do Komiži na bóji. Odpllouváme, jenže při opravě pojistky jsme povolili i spojku na winchně kotvy, takže kotva se odlepuje ode dne, splouváme na hloubku a kotva opět padá volně dolů až po provaz. Ten naštěstí vydržel, takže už podruhé driftujeme po zátoce s kotvou dole. Vytahujeme jí pomocí výtahu spinakru a mažeme směr Vis. Už raději ani moc neprudím s vytahováním plachet.
Na bóji se chytáme v klidu a užíváme pohodu chráněné zátoky. Koupeme se a hrajeme šachy a karty. O chytré řeči není nouze. Zítra má být nejhezčí den, tak ho plánujeme užít u jeskyní.
Další den začíná opravdu hezky. Kluci jedou do kavárny a pro pečivo a brzy vysvítá slunce. Plujeme zpět na modrou jeskyni. Standa si užívá kormidlování i pod plachtami a jeskyni míjíme. Říkáme si, že už tady někde musí být, tak se k ní zase vracíme. Projíždíme si jí na dinghym, i se šnorchlem a proplavávám si podvodní tunel. Je to nádhera.
Jedeme kotvit k opičí jeskyni. Vypínáme kotvu pěkně do zátoky a vyšponujeme se zádí ke skále, abychom měli jistotu. Tady si taky projíždíme celou dlouhou jeskyní až dozadu. Prostor se neustále zužuje, tak na pláž na konci už musíme pěšky. Mám tu hezké vzpomínky. U lodi pak teprve nastávají ty pravé koupací orgie. Na dinghym, na paddleboardu, s ploutvemi, bez, a ještě na závěr se všichni vydovádíme na hrazdě svěšené z ráhna. Prostě kachní kratochvíle. Ale ta pravá pytlovaná romantika teprve přichází. Slunce zapadá za útesem a na druhé straně za dalším útesem vychází stříbrný kotouč měsíce. Po celém obzoru se válejí mračna, která dávají červánkům purpurový háv, přičemž postupně temnící obloha zůstává tyrkysově modrá. Je to pastva pro oko. Stoupám si po vzoru Titaniku na příď a kochám se tím skvostem po celé šíři obzoru. Během chvíle se mi tlačí slzy štěstí do očí. Vždyť mám všechno, co chci. Ne snad nadbytek, ale všeho dostatek. Jsem na vrcholu sil a okolo sebe mám skvělé lidi, kteří mě podporují v plnění mých snů. Stačí jen chtít a dokážu cokoliv. Dáme ještě pár karetních partií, zazpíváme si s útesem a kytarou a jdeme nadšení spát. Já jsem si připravil z hamaky kokon mezi genou a stěžněm, tak se hezky zakuklím a nechám se houpat na vlnách podivna.
Pokračování později…
Jediné co nevychází je předpověď počasí. Je úterý 3 hodina ráno a mě po několika probuzeních dochází, že vítr nejenže nezeslábl, ale ještě se potvora otočil a teď na nás fouká od volného moře. Kotva držela fest, ale fouká nám přímo do boku. Po několikáté kontrole zjišťuju, že se přeci jen posouváme po větru a uvázanou zádí nás to táhne na kameny. Pomalu ale jistě. Když zbývají poslední 2 metry, tak ručkuju na dinghym k útesu a odvazuju loď. Závětrné lano jde snadno, ale návětrné mi dá zabrat, než mi ho David probuzený mým chrastěním řádně uvolní. Přeskakuju na odplouvajícího dinghyho a nechávám se přitáhnout k lodi. Teď už je nebezpečí ulomení kormidla zažehnáno, tak můžu vše v klidu připravit a za počínajícího deště kolem 7 hodiny ranní odplouváme na Hvar. Však už je na čase. Kotva zase povoluje a snáší nás to na útes.
Nechci po noční plavbě vylekanou posádku příliš provokovat, tak jedeme na motor, jak radí ó moudrý Mára. Opět dobrá volba. Nastává slalom mezi bouřkovými mraky. Windy opět mistifikuje, že půjdou rovně, místo toho se však stáčí okolo Visu. Chvíli nad Visem kličkujeme jak zajíci, pak vidíme skulinku, tak hurá do ní. Za chvíli nás to už uzavírá mezi 2 bouře. Jsme sice v pěkným slejváku, ale v 300m koridoru, který uzavírají stěny bouřek z nichž šlehají blesky. Projíždíme a za námi se rovnou ulička uzavírá. Ještě chvíli mokneme a pak už v relativním suchu pokračujeme na Hvar. Nicméně všichni čekali až bouřka přejde, takže za bouřkou moře vypadá jako D1 v pátek odpoledne. Vůči většině jedeme zleva a nechce se nám tahat plachty, tak musíme dát přednost téměř všem. Zase si připadáme jak zajíci. Ale i to se dá zvládnout, tak dojíždíme v pořádku a kotvíme u Hvaru. Martin s kluky připravují výborné tortily. Já dinghyho. Po posilnění kluky odvážím na nábřeží na procházku do města a na večeři.