Než začnu vyprávět o vodě, musím začít pěkně od začátku, protože je to pěkně zamotané a krásně to ukazuje, že vesmír (říkejme tomu třeba bůh) funguje.
Mám pěkně perný týden. Musím hodně vzdělávat, v práci musím předejít řadě průserů, doma musím kvůli kolaudaci urychleně sbourat stodolu a s mou čerstvou prastarou láskou máme velké plány. Nejvíce samozřejmě Zuzku žere, že furt makám a nemáme na sebe čas. Říká mi: „Jacku, pojď. Sebereme se a někam spolu pojedeme. Někam do světa!“ Vždycky se jen ušklíbnu a řeknu si, že by to bylo fajn, ale copak teď můžu? Narajtoval jsem se letos až nevídaně a musím teď dostát zavazkům, které před sebou hrnu.
No co čert nechtěl, v úterý mi táta povídá, že pod mým autem zůstává loužička, tak pod to lehám. „K sakru, dělali mi teď olej v diferenciálu, tak to asi nějak pokazili a teď to teče. Volám do servisu, ať objednají gufero a zítra ho můžem vyměnit. No nejdříve budeme mít čas možná v pátek. V diferenciálu je olej 75W90, tak si ho kdyžtak dolijte, když se tak bojíte. Ještě večer lehám pod auto a zjišťuju, že oleje je plno. Zato nad poloosou je podezřelý kus rezavého cosi a je to jaksi celé orosené. Nastartuju to, chvíle zvláštních zvuků a brzy už kap, kap.. Podávací čerpadlo na naftu se se mnou pomalu loučí. Aha, tak proto mi stoupla spotřeba o dva litry. Ještě píšu zprávu do servisu, že je to celé jinak a jdu s čelovkou bourat střechu. Nepotřebný olej zítra vrátím.
No jo, ale ve středu mi píšou ze servisu, ať pošlu zálohu, že čerpadlo stojí bezmála 15tis. Odepisuju, že to rozhodně nechci, ať nic neobjednávají, že nehodlám celý týden vydělávat na pitomé čerpadýlko „do ostřikovačů“ a zařídím si to nějak jinak. Za ušetřené peníze si pak můžu vzít týden dovolenou.
Tím jsem do vesmíru vyslal jasný signál a dobrodružství může začít. Ještě to ale trochu rozvedu, protože návaznosti stojí za to.
Míra pro mě schovává vrak svého X-Traila a čerpadlo prý má, ať si ho přijedu vymontovat. Tak jo, jedu. Ale co to? místo čerpadla na mě civí už jen holé hadičky. Tak od něj kupuji alespoň jednotku ABS, repasované turbo a nádavkem dostávám ještě plovák do nádrže. Neber to, když je to se slevou, ale mise nicméně zustává neúspěšná.
Zkrušen jedu ještě do práce a večer domů trhat prkna ze střechy. Je už pozdě a moc se mi do toho nechce, ale udělat se to musí. No nic, ubalím si jointa, aby mě to trochu bavilo. Vylezu na střechu, koukám do tmy, dýmám a užívám si konečně pár minut klidu. Jana píše z Mexika, jakou parádní vodu si tam užívá a já můžu puknout závistí. V tom volá PePe. Divím se, co mi tak může chtít a ten mi oznamuje, že s ním o víkendu a začátkem týdne jedu do Rakouska na vodu. „Nepřipadá v úvahu“ povídám. „Mám strašně práce. Spoustu toho musím stihnout a musím vydělávat peníze. Rozhodně to nejde!“ Chvilku se takto dohadujeme a za pět minut mu musím dát za pravdu. Jen podotýkám, že jedeme dva.
Hned to volám Zuzce. Ptá se, jak to všechno stihnu. Říkam, že netuším, ale jdu to stihnout. Do půlnoci mám všechna prkna sundaná a odhřebíkovaná a krokve povalené.
Ve čtvrtek makám, ať mám hotovou práci, kterou neumím předelegovat, zajedu do autoservisu pro neopravené auto (však nefungovala jen ruční brzda, tu nebudu v Rakousku potřebovat :-D), odvezeme ho k Zuzce, ta s ním pak přijede a večer zase sundám krokve.
V pátek ještě udělám neodkladné, domluvím co je třeba v práci a jedu domů balit. Po chvíli přijíždí Zuzka zmrtvýchvstalým Masterem, tak ho jdu připravit. Napřed vykydat habrajz, přeskládat sedačky, implementovat postel, připojit baterii k soláru, naházet věci s sebou. Zabere to dost času , tak jsme rádi, že ještě stíháme nakoupit před 9. Už jen naložit lodě a hurá na výlet. Cesta je vyčerpávající, ale nakonec v 6 ráno dojíždíme k Loisachu.
Zuzka s PePem si ho dnes sjedou. My ale většinu dne sladce prospíme. Navečer přejíždíme do Öetz, kde spíme na jakémsi fajnovém dětském hřišti.